Hrob ing. Oscara Dolcha
znovuobnovení náhrobku ing. Oscara Dolcha
V knize autorů Miroslava Petra a Karla Zeithammera "Mikáda - lokomotivy řady 387.0", vydané péčí nakladatelství Bohumíra Goldy "Růžolící Chrochtík", je v části, věnované životním osudům konstruktéra Mikád, ing. Oscara Dolcha, stručně uvedeno, že je pohřben na německém evangelickém hřbitově v Praze - Strašnicích. Vydal jsem se tedy v létě roku 2019 na místo posledního odpočinku tvůrce nejslavnějších československých parních rychlíkových lokomotiv doby předválečné, kde jsem zjistil, že náhrobek této význačné osobnosti se nedochoval.
To jsem považoval za kulturně neúnosné.
Díky ochotě a nezištné pomoci emeritního i současného ředitele Pohřebního ústavu hl. města Prahy, pánů Julia Mlčocha a Martina Vrzala, byl jak lokalizován zemní urnový hrob ing. Oscara Dolcha, tak dáno svolení k obnově jeho náhrobku, který byl pravděpodobně jako těžce poškozený při znovuobnovení a rekonstrukci hřbitova v letech 2006 až 2015 odstraněn. Hřbitov samotný má velmi pohnutou historii, o níž se lze více dovědět na stránkách např. Pohřebního ústavu hl. m. Prahy.
Nepodařio se mi dohledat, zda žijí potomci či příbuzní ing. Oscara Dolcha, rozsáhlejší pátrání nebylo v mých možnostech a silách. Rovněž nebyla známa původní podoba náhrobku. Při rekonstrukci jsem vyšel z funerálních zvyklostí doby úmrtí velkého konstruktéra a z provedení blízkého náhrobku ing. Gustava Klapsii.
Nápis jsem po pečlivém zvážení zvolil česko - německý dle Saintgermainské smlouvy, podepsané 10. září 1919 v Saint Germain-en-Laye, účinné od 16. července 1920 v některých svých ustanoveních dodnes, a tedy v památném roce vzniku Mikád jazyce tehdy státním i menšinovém. Za konzultaci vděčím PhDr. Mgr. Janu Vandasovi, význačnému železničnímu právníkovi.
Náhrobek provedlo ve vzorné kvalitě Kamenictví Obelisk pánů Tomáše a Dominika Vystydových z Prahy - Horních Počernic mistrem kameníkem p. Daliborem Mandovcem za administrativní péče paní Lenky Hašlarové z téže společnosti, nákladem pak sekčního zástupce sekce TT - provoz v Klubu Zababov, z.s.
V Českém biografickém železničním slovníku Mojmíra Krejčiříka a Miroslava Kunta (Praha, Národní archiv 2025, str. 146) je palk mylně uvedeno, že náhrobek byl vztyčen péčí spolku Zababov. Není to pravda, náhrobek byl vztyčem výlučnou péčí a nákladem autora této stati, který byl v době rekonstrukce náhrobku sekčním zástupcem jedné ze sekcí Klubu Zababov, z.s. Avšak tento spolek nemá naprosto žádnou zásluhu na znovuobnovení náhrobku.
K okolnostem podoby náhrobku byl položen v diskusi na webu www.zdopravy.cz zajímavý dotaz, který je záhodno i s mou odpovědí a vysvětlením zde uvést:
"Klobouk dolů a veliké díky navrch. Je to, respektive bylo přesně, jak psáno – kulturně neúnosné. Jediná drobná připomínka k vysoce chvályhodnému počinu je, když už jsme u té kultury, že v našich končinách bývalo dobrým zvykem na náhrobku křesťanského pohřebiště odkázat se nějakým symbolem či zmínkou v textu na posmrtnou naději každého křesťana. Většinou to byl kříž, citát z Písma, u protestantů často kalich etc. Toto je takto pojato spíše pamětní deska než náhrobek. Jinak ještě jednou děkuji!!
"ad „když už jsme u té kultury, že v našich končinách bývalo dobrým zvykem na náhrobku křesťanského pohřebiště odkázat se nějakým symbolem či zmínkou v textu na posmrtnou naději každého křesťana.“
"Dobrý den,
poznámka je správná a touto okolností jsem se při obnově zabýval. Veliká obtíž je v tom, že zatím není dostupná žádná zpráva, jak vypadal, včetně textu, původní náhrobek, pouze víme a máme svědecky doloženo, že existoval ještě v roce 1975 a že už tehdy byl ve velmi špatném stavu. Protože jsem nevěděl, jaká byla přání zesnulého nebo pozůstalých, naprosto jsem se necítil oprávněn vymýšlet o své vůli jakékoli odkazy na nejniternější věci člověka, tedy jeho nadějí k Bohu. Naopak doklady o tom, že Ing. Oscar Dolch považoval Mikádo za své životní dílo, publikovány byly. Proto, jak píši ve svém článku, vyšel jsem z funerálních zvyklostí té doby, když v nejbližším okolí náhrobku Ing. Dolcha je několik dalších původních náhrobků z let 1939 – 40 dochovaných (třeba hned vedlejší, dokonce památkově chráněný), které mají velmi podobnou úpravu bez jakýchkoli odkazů, které zmiňujete, jde, abych tak řekl, o úpravu evangelicky prostou.
Naopak zvykem v té době bývalo zmínit povolání zesnulého. Podobně jednoduše a prostě upravených náhrobků lze na hřbitovech nejen evangelických v Čechách najít povícero. Co bylo záhodno respektovat, a co jsem respektoval, že šlo o evangelický hřbitov. Za Vaši poznámku děkuji, ukazuje mi, že nejsem sám, kdo se věcí i z tohoto pohledu zabýval. Ano, máte pravdu, svým charakterem se v určitém ohledu nápis na náhrobku blíží pamětní desce. Důvody, které mě k zvolené formulaci vedly, se mi doufám podařilo vysvětlit a stejně tak doufám, že nebudou shledány lehkými."
V úctě
TT
Náhrobek je umístěn vpravo od hřbitovní kaple:
-TT-