stavební, zkušební a přípravné setkání v Roudnici n. L. 19. IV - 22. IV. 2019
Bývá takovou hezkou úvodní zvyklostí, že pisatelé reportáží od počtem druhého setkání výše neopomenou zdůraznit, že se v té či oné hale sešli tradičně, opakovaně, znovu, od pátého setkání pak v souladu s dlouholetou tradicí, případně nejdelší tradicí, a tak všelijak podobně. Autor těchto řádek přiznává, že také propadává čas od času této historizaci, asi aby si dodal na pocitu důležitosti, důstojnosti, kontinuity a vůbec povýšení vlastní výjimečnosti v mezích ještě společensky přijatelného pěstování ega.
Nuže, milý čtenáři, po kolikáté jsme se sešli v Roudnické tělocvičně místní základní školy (díky Karle), to si spočítej sám.
Letošní setkání bylo především zkušební a přípravné. Totiž, čert nám nedal dobře dělat, i opatřil si jeden z členů sekce na podzim loňského roku Rumburk. Ano, ten Rumburk, krásný, dlouhý, nádherný Rumburk i s výtopnou, tu noční můru a Lorda Voldemorta všech grafistů a výpravčích na setkáních let 2010 a 2012. Jen v roce 2014 byl zkrocen za pomoci úvrati.
Zima zastihla Rumburk v trhání stávající elektroinstalace, pájení a celkové rekonstrukci vůbec. Původní nespolehlivé motorické přestavníky šly bez výjimky do šrotu, nahradili jsme je servy a povelovými řídícími deskami minulých zásob.
Malá odbočka ke konstruktérům těchto povelových desek: kdyby před cca 8 lety dali na dobrou radu a opustili věčné a nesoustavné vylepšování, zkoušení a měnění konstrukce a SW této desky a zastavili se na jedné spolehlivé a vyzkoušené úrovni typu american standard a poskytli licenci, místo aby na ní nazlobeně seděli s nasupeným "nedám!", mohli zásobit český a německý modelářský trh svým řešením a ještě slušně vydělat. Dnes už je pozdě, trh zaplavily motorické přestavníky MTB a řešení dalších výrobců. Poznání, že komu není rady, tomu je zbytečné pomáhat, protože mu není ani vzájemné hospodářské pomoci, bylo ovšem poněkud hořké a neveselé ze smutku nad úplně zbytečně promarněnou šancí, která se už nikdy nebude opakovat ...
Při rekonstrukci instalace jsme objevili podivuhodné věci: napájení jediným 5A boosterem (zrušeno a změněno na dva boostery s možností přidání třetího, tj. systém Moldava: stanice, ranžír, výtopna), páteřní dráty velmi šetřivého průřezu (vytrhány a nahrazeny kabely průřezu normovaného), a též příčinu občasného zastavování lokomotiv na siničním přejezdu vjezdové koleje od Šluknova: bodejť ne, u výhybky č. 1 byla na odbočné větvi prohozená polarita a vše tam šlo do zkratu, a to k plné spokojenosti přes 10 let (2009 - 2019).
Zkrátka s rekonstrukcí to bylo jako u starého auta. Plánujete jen vyleštit zadní chromovaný nárazník - a skončíte po vyvaření celé karoserérie u výměny předních světel.
Než to je všechno už minulost. Elektricky je tedy Rumburk zapojen za dodržení elektrotechnických zásad sekce, ovládání výhybek uvedeno do vyzkoušeného standardu vzor Drnov a Moldava, aneb proč měnit vyzkoušené a spolehlivé řešení imitující, i když jen hodně vzdáleně, princip elektromechaniky, resp. tabule na zavěšování klíčů.
Na roudnickém setkání se ovšem jen neodhalovaly závady a chyby čerstvě rekonstruované elektroinstalace, kterých pár bylo, včetně softwarové duchařiny u dvou povelových desek, nebo taje sestavy a bourání této stanice - což, k údivu mnohých a kdo by to byl řekl, šetří zase čas na provozním setkání, kterého tak více zbyde na to, kvůli čemu ta provozní setkání pořádáme, totiž ježdění. Nutno říci, že pro některé nezasvěcené návštěvníky je to i překvapení, neboť se domnívají, že hlavním účelem té přípravné a organizační dřiny provozního setkání je udělat fotku vlaku na modulu "kterou ještě nemám", případně jít do hospody, abych se moc neunavil a pokecal si o blbostech.
Tak to opravdu u nás ne. Provozní setkání je, kupodivu, nabité provozem.
Naopak roudnické stavební a přípravné setkání je a bylo povídací, večerně-hospodské a vůbec celkově socializační. Určitým paradoxem bylo, že se ho nemohl zúastnit jeden z největších propagátorů hospodských dýchánků na provozním setkání mezi námi, neboť nedostal kvůli Velikonocům od své manažerky volného času vycházku.
Zajímavým a informačně nabitým zpestřením setkání byly dvě přednášky a povídání, které pro nás uspořádali kolegové Karel B. a Václav N.
Karlova přednáška s praktickymi ukázkami nám dala vniknout do tajů rozebírání, čištění a údržby modelů společnosti MTB, aniž by při tom člověk zlomil šroubovák, praskla mu karoserie, rám nebo žilka od vzteku či si vypíchl pinzetou oko. Rovněž poznání konstrukčních řešení modelů bylo velmi poučné, protože se model mnohem lépe rozebírá, když už víte, "proč to tak je vyřešeno".
Druhá, totiž Václavova, přednáška a školení o uchopování a zacházení s modely lokomotiv a vozů a v další části o historii velikosti TT, jejích výrobců a dějiných společnosti Zeuke & Wegwerth, následně Berliner TT Bahnen, následně Tillig byla zejména ve své části o zacházení s modely vysoce užitečná a navýsost praktická. Ačkoli jsem ji už dříve absolvoval, nebylo vůbec od věci si znovu zopakovat a rozšířit si vědomostní obzor, jak otevřít různé druhy balení, na co si dát pozor, co neulomit, jak uchopit, za co vzít a naopak čeho se vůbec nedotýkat. Vynalézavost výrobců modelů co do techniky balení vozidel je totiž téměř nekonečná, vždy dokáží něčím překvapit. Tedy ty, kteří se domnívají všechno znát, vědět a od zbytku zeměkoule a přilehlého vesmíru mít klíče, ty ne. Ti ovšem pak překvapí svou neznalostí v praxi ...
Kdo na přednáškách nebyl, přišel o hodně zajímavých a praktických informací. Doufám a těším se, že příští rok bude pokračování. Výrobci přinesli několik nových strojů a mnoho vozů, některé z nich pro ohleduplné zacházení s nimi vyžadují už jistou, pevnou a přitom jemnou ruku a zejména znalosti. Jejich získávání metodou pokus-omyl na provozním setkání je přitom rozmařilým a nezodpovědným luxusem.
Naše trvání na určité úrovni účastníků naší hry totiž v tomto ohledu nese bohaté ovoce. Nejen že se podařilo překonat kdysi autoritativně hlásané názory, že na provozní setkání nejen nemá cenu, ale je vysloveně nebezpečné zařazovat do provozu nádherné, piplané a mnoha detaily obdařené modely lokomotiv a vozů včetně domácí nebo malosériové zakázkové stavby a že je naopak nutno snížit laťku na úroveň nepoučených a smířit se jen s provozem velkosériových a jednoduchých modelů lokomotiv a vozů. Na našich setkáních po několika letech osvěty a soustředěné a vytrvalé práce bez větších rizik provozujeme modely, které by dříve jen smutně postávaly ve vitrínách. Že to vyžaduje poučení účastníků setkání? Ano, mají ho kde nabýt, pokud jen trochu chtějí. Že to vyžaduje určitou kázeň a ohleduplnost účastníků setkání a potlačení jejich přirozené lenosti? Ano, ale bez toho se naše kolektivní hra na vyšší úrovni než hračkářské provozovat nedá.
V závěru jsme si vyzkoušeli při praktické zkoušce aplikaci pravidel pro uklízení modelů z laoyutu, protože již po několik setkání nám postupně více a více vadil a nezamlouval se nadšený, ale přece jen chaos po ukončení poslední sejšny na setkání. Místo abychom planě a opakovaně vyzývali v reportážích ke zlepšení nebo vše nechávali na známém pracovníku a činiteli SE, neboť o něm je sdostatek známo, že SE musí zlepšit, SE musí obstarat, SE musí dávat pozor, sepsali jsme si po posledním setkání v klidu praktické poznatky, jak doposud jsme uklízeli vozidla z layoutou, čeho se chceme vyvarovat a co chceme vlastně dosáhnout. Výsledkem cca tříměsiční korespondence, oprav, opravování oprav, vylepšování opravování oprav je návod, naší oblíbenou terminologií předpis, a to S2 pro deponování vozidel z layoutu. Ten jsme tedy v Roudnici vyzkoušeli takříkajíc v malém a "nanečisto", v Jaroměři na setkání vyhlásili zkušebně a použili s velice kladným praktickým výsledkem a pro nadcházející setkání letos na podzim vTýnci už rovnou dali do propozic zde
Letošní Roudnice se tedy vydařila a už se těším na příští rok, jak si "ve stínu a v kulisách modulů" a u něčeho dobrého na zub i jazyk báječně popovídám a proberu se stejně postiženými zájemci o modulovku novinky v oboru.